Za povodně nemůžeme dělat de facto nic. Co se nepodaří včas zachránit a přenést do vyššího poschodí či na půdu, je již zřejmě nenávratně ztraceno a my můžeme jen čekat, zda konstrukce domu vydrží nápor vodního živlu. Následky pak bývají mnohdy podobné jako po požáru, ovšem s tím rozdílem, že nám zůstane „střecha nad hlavou.“ A v tomto ohledu je povodeň příznivější katastrofou než požár. Jiné je to z pohledu pozemku, který je zdevastován zcela, zatímco požár se jej mnohdy ani nedotkne. Voda však do domu přijde a zase odejde. A první, co bychom měli řešit, je odstraňování následků povodně uvnitř domu.

Je důležité vědět, že ihned po povodni musíme vysušit zdivo dřív, než nás zaskočí mráz. Přirozenou cestou však zdivo vysychá velice dlouho, například běžná cihlová zeď z keramických dutinkových tvarovek vysychá přirozenou cestou až 3 roky, což znamená 3 zimy. A jak známo, vlhké stavební konstrukce vytvářejí masivní tepelné mosty, kondenzující vlhkost napomáhá rozvoji a šíření plísní a tak je vystaráno na velký malér.

Pouze vytápět a větrat prostě nestačí, byť jde o to první, co musíme udělat. Přitom bývá po povodni problém s dodávkou elektřiny a stávající topný systém proto nemusí fungovat. Na druhou stranu je však nebezpečné i intenzivní vysoušení stěn. O to víc, je-li venku mráz. Nosné konstrukce budovy mohou popraskat. A právě proto je třeba sáhnout k sofistikovanému řešení – speciálním odvlhčovačům a pokud nejde v lokalitě elektřina – také k elektrickým agregátům (benzínovým či naftovým). Pronikla-li navíc voda do spodní stavby (sklepa), budeme též potřebovat výkonné čerpadlo, i když zrovna tuto část likvidace následků povodně za nás udělají hasiči. Odvhčovač, elektrický agregát, topidlo a případně i čerpadlo si přitom lze zapůjčit, nemusíme je zrovna vlastnit. Je však třeba vědět předem kde a reagovat rychle.

Odvlhčovače srážejí vodní páru (kondenzační odvlhčovače) nebo ji adsorbují (adsorpční odvlhčovače). Principem je snížení vlhkosti vzduchu v místnosti, načež je pak další vlhkost přijímána ze zdiva a podlahy. Dochází tak k vysušování stavebních konstrukcí. Postupuje se přitom opačně než při vytápění a větrání. Vysoušený prostor totiž musí být uzavřen, jinak by byl výkon odvlhčovače snižován vlhkým vzduchem venkovním. A že ten není po povodni suchý, je nasnadě. Pokud povodeň zničila okna a dveře, můžeme výplně stavebních otvorů zakrýt provizorně fólií. Odvlhčování bude zároveň účinnější při pohybu vzduchu v místnosti a proto je vhodné použití ventilátorů.

Ještě před vysoušením však musíme odstranit z interiéru naplavené bahno, zničený nábytek a koberce a je třeba vytrhat poškozené podlahy a odstranit promáčené omítky. Pokud jsme již toto vše provedli, můžeme začít vysoušet, respektive odvlhčovat. Ať už kondenzační či adsorpční odvlhčovač umístíme vždy výš nad zem, třeba na stůl. Jímanou (vysráženou) vodu lze odvádět z kondenzačního odvlhčovače hadicí z domu, u adsorpčního odvlhčovače je vlhký vzduch z interiéru vyfukován do exteriéru.

V odvlhčované místnosti bychom měli zajistit teplotu vzduchu alespoň 15 oC, při nízkých teplotách je nízký i výkon kondenzačního odvlhčovače a my jen zbytečně pálíme drahou energii. Interiér proto současně dotápíme. V případě odvlhčovače adsorpčního však nejsou nízké teploty problémem. Odvlhčovač odstraní ze stavebních konstrukcí za 24 hodin až 120 litrů vody, záleží však na okolnostech a míře zasažení stavebních konstrukcí. Účinnost kondenzačních odvlhčovačů je maximální při vzdušné vlhkosti 90 až 95% a interiérové teplotě 27 až 30 °C. Výkon odvlhčovače je však závislý také na velikosti vysoušeného prostoru. Takzvaný vzduchový výkon odvlhčovače je množství vzduchu v m3, které projde odvlhčovačem za hodinu. A pokud je to možné, měl by odpovídat objemu vzduchu ve vysoušeném prostoru, nebo být ještě lépe vyšší.

Oproti kondenzačním odvlhčovačům je těmi adsorpčními vlhkost „vyfukována“ do exteriéru. Adsorpční odvlhčovače fungují výborně i za nízkých teplot, což je jejich značná konkurenční výhoda. Na druhou stranu však dosáhneme adsorpčním odvlhčovačem nižšího odvhlčení (i méně jak 20%) než kondenzačním (více jak 35%).

A pozor, ať už se rozhodneme pro kterýkoli z nabízených typů odvlhčovačů, je třeba začít z nejníže zasažených prostor. Pokud je tedy dům podsklepen, začínáme vysoušením sklepa. V místnostech nad sklepem mezitím topíme a větráme, pokud si samozřejmě nevypůjčíme více zařízení.

A jak dlouho trvá odvlhčování stavebních konstrukcí rodinného domu odvlhčovačem? Uvádí se minimálně 14 dní. Přitom jednu místnost odvlhčujeme minimálně 3 až 4 dny. Odvlhčovač přitom po místnosti přemisťujeme, začínáme v rozích a poté až se zaměřujeme na plochy stěn a podlah.

Čím přitápět, pokud nefunguje stávající topný systém?

Řešením jsou tepelné agregáty. Elektrické agregáty mají poměrně nákladný provoz a elektřina navíc vůbec nemusí po povodni v lokalitě fungovat. Na druhou stranu jsou však agregáty na kapalná paliva méně spolehlivé a společně s plynovými vyžadují stálé větrání (odvádění spalin). Pro běžný RD si vystačíme s agregátem o výkonu 8 až 15 kW a o vzduchovém výkonu alespoň 600 m3 / hod.
Agregát umisťujeme alespoň 1,5 metrů od zdiva (pokud bude stát u zdi, mohlo by zdivo popraskat).
Odvlhčit bývá třeba i konstrukce zasažené spodní vodou
Nemusí nás zrovna přepadnout povodeň, abychom ocenili služeb odvlhčovače. Při povodních dochází k zvýšení hladiny spodních vod a proto mohou mít problémy i ty domy v lokalitě, které nebyly přímo zasažené povodní. Pokud jsou tyto domy špatně izolované či nemají hydroizolaci základů vůbec, nastává vážný problém. A zdivo zůstane vlhké ještě dlouho po poklesu hladiny spodní vody, i když se již zdá suché na svém povrchu.

Obtížnost vysoušení je přímo úměrná typu zdiva

Největší problém představují keramické obklady, které jsou nejméně prodyšné, ale i některé fasádní nátěry a případně omítky z hutné cementové malty. Velký problém pak představuje staré zdivo z kombinace pálených cihel a kamene, nebo staré zdivo z pálených cihel. Všeobecně platí, že čím novější je stavební konstrukce, tím snáze ji vysušíme. Nelze se na to však vždy spoléhat.
Nebezpečí nepředstavuje jen voda.

Kromě vody ve zdivu je dalším nebezpečím obsah dusičnanů v ní nebo chloridů. Při vysoušení dochází k jejich kristalizaci, kdy je na zdivo vyvíjen tlak a to může nakonec i popraskat. Proto je vždy vhodné poradit se před vysoušením stavebních konstrukcí s odborníkem.